Písně ze staré Prahy

  Když milá a příjemná kavárna Caféidoskop slavila rok od svého založení, seděli jsme v teplém letním večeru u stolků ve dvoře, rozprávěli a potom též prozpěvovali. Zazpívali jsme si několik rozverných staropražských písniček, já jsem se rozpomněl, jak krásné povídání o písních lidu pražského sepsal kdysi Karel Čapek, a začali jsme - tak trochu ve stínu pípy - uvažovat, jak by bylo pěkné udělat z toho pořad.
  Je to asi dvacet písniček od Točte se, pardálové až po Kanonýra Jabůrka, co u kanónu stál a porád ládoval. Některé jsou známé notoricky a jiné nepříliš. Kromě vtipných postřehů Karla Čapka o pražských popěvcích jsem si vzpomněl také na své milované Osudy dobrého vojáka Švejka, kde Hašek do různých scén také zasazuje ten "divý barbarský zpěv lidu pražského" - kteroužto formulaci jsem si ovšem vypůjčil z oné Čapkovy úvahy. Někde také opustíme literární velikány a budeme o svém vztahu k písničkám a občas také o jejich historii povídat vlastními slovy. Doufáme, že z toho vyjde něco, co si přítomní rádi poslechnou, popřípadě rovněž zanotují.

  A abych nezapomněl - tentokrát si s námi zazpívá také Alena Hanusová, jinak jedna ze zpěvaček v kapele Swing Cheek (dříve Orient Express), jež provozuje různé staré swingovky a spirituály. Alena se pro jednou hodlá spolu s námi pohroužit do svébytné poezie, z níž na ukázku uvádím:

Když jsem přišla k Vonáskovům do sálu,
sedělo tam moje roští u stolu,
ňáká fuchtle vedle něj tam seděla
a já na to celá žalná hleděla.

Jo, takovýho frajera se člověk muší bát,
kerej nosí šisky, patky, na kalhotech štráf
a lakovaný buldočky s gumičkama
a doleva to válí s fabričkama.

Anebo:

Co jsem milovala, to je pryč,
to se nenavrátí nikdy víc,
co jsem milovala tak ráda,
to mi jiná flundra přebrala.

  Kdo zná náš dosavadní repertoár, jistě chápe, že tato neobyčejně specifická poetika, tak odlišná od všeho, co jinak děláme, nás okouzluje a přitahuje a že se na ten pořad upřímně a z celého srdce těšíme.

www.folktime.cz

Milan Dvořák