Již léta se od kamarádů i odjinud dovídám, že jsem se stal neznámým autorem. Pod tímhle povzbudivým jménem bývám prý uváděn ve zpěvníčcích, kde je otištěna písnička o bílém závodním koni.
Je to bizarní, ale já, který se po většinu života zabývám překládáním písní z ruštiny a občas nějakou přeložím i z angličtiny, jsem svůj první písňový překlad před málem čtyřiceti lety pořídil z francouzštiny. Stewball je ovšem píseň anglosaská. Já sám ji pokládám za americkou, ale kdoví, jestli za oceán původně nedorazila z Anglie nebo Irska. Mně se líbila podoba, kterou jí před léty dali Peter, Paul and Mary, ale vůbec poprvé jsem ji slyšel v nahrávce francouzské, kde zpíval tehdy populární Hugues Aufray. Speciálně jsem to nestudoval, ale myslím, že v původním anglickém textu ten srdceryvný příběh o chudobném a nešťastném tatínkovi není. Stewball je prostě vynikající závodní kůň, který všechny poráží. Tragickou baladu z toho snad udělal až Aufray. V každém případě jsem já, který se dnes francouzštinou nezabývám, byl tenkrát čerstvým absolventem střední školy ekonomické se zaměřením na zahraniční obchod, kde do nás čtyři roky mezi jiným velmi intenzivně pěchovali také některý západní jazyk. Moje třída měla francouzštinu, a tak jsem milému Huguesovi vcelku rozuměl. Nevymýšlel jsem si nic vlastního, prostě jsem nějak přibližně zveršoval, co jsem z té francouzštiny pochytil. Mám dojem, že jsem tehdy ani netušil, že se montuji do disciplíny, které se říká překlad a jež se stane mým celoživotním údělem.
Bílej kůň mi vyběhl z mozku do pusy a odtud do širého světa, kterým od té doby křížem krážem cválá, kluše a pádí. Když se v tom nedozírném a maličkém světě naše cesty čas od času zkříží, když na mě bělouš začne ržát z Country Rádia nebo ze vzdáleného kouta hospody, kde sedí parta u třetího piva, mám hřejivý pocit, že z těch tisíců a tisíců veršů, které jsem za život přeložil, aspoň těchhle čtyřiadvacet zlidovělo.
